Král Šumavy MTB 2004

Jako každý květen v posledních několika letech jsem poslal na účet Triatlon klubu Klatovy nemalou částku a pak už jen (ne)trpělivě čekal na poslední květnový víkend. Aby nebylo čekání nudné, zpestřila ho Česká pošta ztracením mé přihlášky. Naštěstí se to vyřešilo e-mailem.V pátek jsme dorazili do Klatov, prezentace byla v podstatě stejná jako vždycky – vyzvednout čip a číslo, vyfasovat igelitku a tričko. Od minulého roku se změnili tři věci: čip letos dodala firma Sportis, místo sošky bylo opět tradiční tričko a na startu byl koridor, odkud mohl startovat každý, kdo v minulém ročníku dojel do dvoustého místa. Z těchto tří změn byla asi nejdůležitější ta čtvrtá, spočívající ve změně trati. Jelo se opačným směrem, tj. po směru hodinových ručiček, jinak to bylo víceméně stejné jako v předešlých letech.

Po prezentaci jsme se jeli ubytovat. Tam se vyskytl menší zádrhel, spalo se ve třídách kde bylo zhruba 12 postelí, ale od každé třídy byl pouze jeden klíč, kterým šel otevřít i hlavní vchod do školy. Slečny v recepci (školní lavice postavená na chodbě) nám dali číslo na jakéhosi pana Jelínka (původně Vojta vyžadoval číslo na pana Veselého a dostalo se mu čísla na pana Nováka, který ale spal úplně v jiné třídě a neměl s námi nic společného). Nakonec jsme tedy odcházeli se správným telefoním číslem a doufali, že pan Jelínek nepůjde brzo spát, ale že nám přijde odemknout.

Když jsme přišli z večeře, stál před školou menší průvod a všichni tvrdili, že volají panu Jelínkovi a že to nebere (nikdo z těch lidí s náma ale na pokoji nespal, možná tam bylo víc Jelínků), nakonec přišel někdo další s klíčem a odemkl. Doteď nevím kde pan Jelínek byl….

Pak už jsme se uložili, Marek nám popřál dobrou noc, na oplátku se mu dostalo sprostých nadávek od již spících lidí (šli spát brzo aby mohli vstát v pět a začít šustit).

Ráno jsme vyrazili krátce po sedmé na náměstí s tím, že nemá cenu cpát se dopředu a je lepší začít odzadu a pomalu předjíždět. Podle mně to byla blbost.

Zazněl startovní výstřel, všichni se rozjeli aby pak zastavili, to celé ještě asi třikrát a jeli jsme.

Zhruba do prvního bufetu se občas dělaly špunty, ale pak už to šlo. Opačný směr měl zajímavý efekt, když jsem asi po hodině přijel na místo, které jsem měl z minulých ročníků zafixované jako „skoro v cíli“ uvědomil jsem si jaká to je ještě dálka.

Ale jinak byl podle mě nápad s otočením trati dobrý, aspoň byla nějaká změna. Brody byly dva, letos si nikdo hrázku nestavěl takže se daly snadno projet.

Podle propozic měl být příjezd na stadión trochu jiný než jindy, pořadatelé slibovali „překvapení“, takže posledních pár kilometrů před cílem jsem přemýšlel co to bude. Nakonec se ukázalo že překvapením je dřevěná lávka po které se sjíždělo na stadión, takže žádné efektní skoky do cíle jako na Malevilu:-). Sice jsem po dojezdu slyšel vyprávět, že někdo lávku minul a sjel ze stráně, ale možná to byla pomluva. Každopádně jsem by rád že jsem v cíli, i kdyby se muselo šplhat přes plot. Samozřejmě bych dojel tak o hodinu dřív, nebýt jedněch šneků…..:-).

Pátá změna ze tří spočívala v tom, že stánky firem které byly dřív rozptýlené po parkovištích kolem stadiónu byli letos přímo na hřišti, takže bylo všechno pohromadě.

Trať byla letos o něco delší (podle propozic 101 km, ceduli označující 100 km jsme míjeli zhruba pět kilometrů před cílem….), převýšení podle propozic bylo 3.600 m, ale někteří lidé prý naměřili míň, cca 2.900, tak nevím. Ale každopádně to byl dobře zorganizovaný závod s pěknou tratí, jiní by se mohli učit.

Psáno pro Mountainbike.cz

Post a comment

Copyright © Michal Janda
jen tak

Built on Notes Blog Core
Powered by WordPress